Lucemburský Prokop

* 1354/1355 – + 24. 9. 1405 Brno

Markrabě moravský, zemský hejtman Českého království, stoupenec církevních reforem, hlavní rádce krále Václava IV.

Byl nejmladším ze tří synů moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského a Markéty, dcery opavského vévody Mikuláše II. Přemyslovce. Když zemřel 12. 11. 1375 markrabě Jan Jindřich, stal se nástupcem a svrchovaným pánem celé Moravy jeho nejstarší bratr Jošt, kdežto Prokop s bratrem Janem Soběslavem obdrželi právo užívat titul "markrabě moravský" a některá léna na Moravě pod Joštovou svrchvaností. A v tom právě tkvělo jablko sváru mezi sourozenci, soupeřícími mezi sebou o politickou moc.
 
V roce 1380 se stal Jan Soběslav biskupem litomyšlským a chtěl odevzdat své statky bratru Joštovi, i když podle dědické rodové smlouvy měl na ně právo Prokop. Rozhořela se tudíž bratrovražedná válka, ke které se přidružily další důležité faktory. V té době totiž nastal v katolické církvi rozkol – papežské schizma. Čeští stoupenci avignonského papeže Klimenta VII. pod vedením probošta vyšehradské kapituly Kuneše z Veselí byli vypuzeni z Čech na Moravu, kde se jich ujal především markrabě Prokop a spojence měli také v opavském vévodovi Janu Ratibořském. Zatímco Prokop byl rozhodným zastáncem svého bratrance a českého krále Václava IV. v jeho zápase s odbojnou šlechtou, jeho bratr se v boji o moc zaštiťoval od roku 1394 panskou jednotou.

Z pověření krále Václava IV. byl Prokop v roce 1394 vyslán na polský královský dvůr, kde se mu podařilo získat tamního panovníka Vladislava Jagella za spojence. Prokop se stal hlavním Václavovým rádcem a v letech 1397–1399 zastával úřad zemského hejtmana Českého království. Na stranu panské jednoty a Jošta se přidal v boji proti svému bratru Václavovi také uherský král Zikmund Lucemburský. Válka neprobíhala vojenským tažením, nýbrž formou přepadů protivníka bojovými družinami, z nichž vzešli mnozí pozdější husitští bojovníci.

V jedné z mnoha bojových družin Prokopových stoupenců bojoval i Jan Žižka. S Janem Zhořeleckým se podařilo Prokopovi krále Václava IV. osvobodit z jeho 1. zajetí (1394), ale při dalším jeho zajetí se stal 3. 6. 1402 obětí lstivého přepadení na hradě Bezdězu z Joštovy strany i Prokop. Stal se vězněm Zikmunda v uherském Prešpurku. Teprve po usmíření Jošta s králem Václavem se jeho zrádný bratr u Zikumnda přimluvil za Prokopovo propuštění. Těžké, téměř dvouleté žalářování Prokopovi ale podlomilo zdraví, takže krátce po nabytí svobody zemřel v Brně.

PhDr. Josef Gebauer