Velen Ladislav ze Žerotína

* prosinec 1579 – + duben 1638

Moravský zemský hejtman, rada a komorník českého krále Fridricha Falckého, rada a vojenský komisař dánského krále, velitel vojska v Opavě za protihabsburského odboje v Opavě.

Patřil k příslušníkům starého šlechtického rodu pánů ze Žerotína, kteří se mnohokrát významnou měrou zapsali do dějin Moravy i Slezska a tradičně zastávali přední místa ve stavovské samosprávě. V erbu nosili v červeném poli zlatě korunovaného černého lva vyrůstajícího ze stříbrného trojhůří. Ladislav Velen byl synem Jana z Žerotína na Břeclavi a jeho ženy Kunky, dcery Ladislava Velena z Boskovic. Rodiče mu záhy zemřeli, zdědil rozsáhlý majetek, panství Břeclav, Rudu na Moravě, Zábřeh na Moravě a Moravskou Třebovou a péčí poručníků se mu dostalo důkladného humanistického vzdělání. Na doporučení Karla st. ze Žerotína dělal Ladislavovi Velenovi vychovatele Opavan Amand Polan z Polansdorfu. Studoval na kalvínských univerzitách v Basileji, Ženevě, Heidelberku a Štrasburku, navštívil však i další univerzitní centra, např. italskou Padovu. Ženatý byl dvakrát, nejprve s Bohunkou z Kunovic a po její smrti s Eliškou, neteří Jindřicha Matyáše z Thurnu.
 
Náležel k aktivním členům Jednoty bratrské a ke stoupencům radikálního proudu české stavovské opozice. Již před stavovským povstáním zastával úřad zemského soudce, ale teprve rok 1619 znamenal zásadní přelom v jeho politickém životě. Tehdy se zasadil o připojení Moravy k povstání českých stavů, v květnu 1619 velel jízdnímu pluku stavovského vojska a 7. 8. 1619 byl zvolen moravským zemským hejtmanem. V únoru 1620 uvítal v Brně nového českého krále Fridricha Falckého, který jej potvrdil v úřadě, jmenoval ho svým radou, komorníkem a vyvolil si jej dokonce za kmotra pro svého syna. Činný byl rovněž v moravské direktorské vládě. Po Bílé hoře mu byl veškerý majetek zkonfiskován, v nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti a alespoň jeho jméno bylo přibito na šibenici. Žerotín uprchl za hranice a nemínil v emigraci nečinně přihlížet rozpoutanému válečnému dění a hned se zapojil do aktivního odporu proti Habsburkům, jehož ostří bylo namířeno především proti pánům Opavska – Lichtenštejnům, konfiskátorům všeho jeho majetku. V roce 1621 se jako člen generální štábu Jana Jiřího Krnovského zúčastnil úspěšného vojenského tažení na Opavsko. V letech 1626–1627 za dánské fáze třicetileté války po boku velitele koaličních vojsk Petra Arnošta z Mansfeldu se zúčastnil diverzního vpádu do Slezska a na Opavsko. Nechyběl ani v posledním dějství třicetileté války, v tzv. švédské válce, kdy v květnu 1634 převzal vrchní velení nad švédskými posádkami ve Slezsku. Po přechodné porážce Švédů se neúnavný bojovník Ladislav Velen uchýlil do ústraní na Poznaňsku, kde na dosud nám neznámém místě zemřel.

PhDr. Josef Gebauer