Územní systém ekologické stability

Obecně o územním systému ekologické stability

Územní systém ekologické stability (ÚSES) je zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.

Rozlišuje se systém ekologické stability místní, regionální a nadregionální. Nejvýznamnější úrovní z hlediska přímého vlivu na krajinu je lokální (místní) ÚSES, který je představován poměrně hustou sítí skladebných prvků.

Cílem územních systémů ekologické stability je zejména:

• Vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území ovlivňujících příznivě okolí, ekologicky méně stabilní krajinu.
• Zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny.
• Zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (biodiverzity).

Vytváření územního systému ekologické stability je podle § 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. ÚSES je stejně nezbytným systémem pro život města jako dopravní systém, energetický, nebo systém urbanistický. V souvislosti s tím se také zavádí nový pojem, tzv. green infrastructure neboli přírodní infrastruktura, jejíž význam je pro občany srovnatelný s významem infrastruktury technické.

Územní systém ekologické stability na území města Opavy

V současné době je ÚSES na území města Opavy ve všech svých úrovních nefunkční.

Největší problémy, které způsobují nefunkčnost ÚSES, vytvářejí antropické bariéry (zástavba, silniční sítě, ochranný systém hrazení potoků a řek, velké území s velmi nízkou ekologickou stabilitou – území je z hlediska ÚSES velmi špatně propustné). Situace se nezlepší, pokud se nezmění vlídný přístup vlastníků pozemků.