Hlavín Milan

Milan Hlavín

*11. května 1920 v Opavě - +1974 ??

divadelní a filmový herec, režisér

Milan Hlavín, celým jménem Milan Marian Hlavín, se narodil do rodiny opavského profesora českého nižšího gymnázia v Opavě Vincence Hlavína a jeho ženy Svatavy, roz. Dubové¹. Rodina tehdy žila v Olomoucké ulici č. p. 20 a Milan byl druhým potomkem po starší sestře Svatavě² (1915). Otec však v roce 1935 získal místo na reálném gymnáziu v Brně, a rodina se tedy přestěhovala na jih Moravy.

S herectvím začal ještě před druhou světovou válkou, po studiu na Státní hudební a dramatické konzervatoři v Brně v letech 1937–1940³, kde poté i zůstal. Jeho jméno se objevuje už u role sluhy Mikuláše ve hře Zkrocení zlé ženy ve Státním divadle v Brně roku 1938. Patřil také mezi recitátory, kteří tehdy vystupovali na tematických večerech – např. recitační večer Fráni Šrámka (7. 1. 1938), večer monologů a dialogů (31. 5. 1938), večer Williama Shakespeara (29. 11. 1938) a další. Jeho hlas zazněl také z rozhlasu – 24. května 1939 účinkoval v Kožíkově hře Stříbrný vítr (v roli Valenty) vedle takových hvězd, jako byli Jarmila Kurandová či Karel Höger. Válečné časy strávil v divadlech v Olomouci, Poděbradech, Jihlavě a Táboře.

První profesionální angažmá získal až v roce 1946 v Opavském divadle, kde dva roky působil jako režisér. Poté zamířil do Ostravy, kde krátce působil v divadelní sezóně 1947/1948. I během tohoto krátkého období si zde stihl zahrát v několika inscenacích, např. Měsíc nad řekou (Villy Roškot), Beze svědků (Maurice Treyford), Jezero Ukereve (Kara-Kara), Macbeth (jeden z vrahů), Vesnice Mladá (Rychtr) nebo Vpád (bělogvardějec Mosalskij).⁴

V letech 1946–1948 vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity.

Jeho další cesta vedla přes Tábor až do Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde zakotvil na delší dobu, v letech 1949–1952. Zahrál si zde např. v inscenacích Lízinka, Romeo a Julie, Štika v rybníce, Lumpacivagabundus, Mladá garda a dalších.⁵ Následovalo pětileté angažmá v Mladé Boleslavi, kde působil do roku 1957 v tehdejším Městském oblastním divadle.

V 50. letech se znovu vrátil k rozhlasu a jeho hlas zazníval v řadě rozhlasových dramatizací a inscenací.

Po nástupu do Krajského divadla pracujících v Mostě v roce 1958 se opět věnoval režii. V sezóně 1959/1960 už ale působil v Divadle v Novém Jičíně, poté rok v Českém Těšíně, který však v roce 1961 vyměnil za Uherské Hradiště. Roku 1966 se vrátil do Brna, kde kdysi začínal, a stal se členem Státního divadla v Brně. Zde naplno rozvinul svůj talent, zejména ve hře Dáma na kolejích v režii Stanislava Fišera, uvedené 5. června 1966, kde uplatnil své pěvecké i herecké schopnosti.

Jeho „přelétavost“ však neskončila – vedle této scény se objevoval i na jevišti Divadla bratří Mrštíků, Loutkového divadla Radost či ve Večerním Brně.

K práci v divadle se vyjadřoval také jako publicista – jeho články vycházely např. v časopise Divadlo v letech 1949–1970.

V osvobozené republice se dostal také před filmovou kameru. Doba však byla taková, že jeho filmové role byly poplatné tehdejší atmosféře. Vidět ho dnes můžeme ve filmu Karhanova parta (1950), který vypráví o rivalitě dvou továrních kolektivů, soutěžících o to, kdo rychleji vybrousí pístní čep. Hlavín zde ztvárnil epizodní roli nemocného v čekárně u lékaře. Větší příležitost měl až v roce 1971 ve válečném dramatu Klíč, kde si zahrál německého kata u gilotiny, a v krimi Noc oranžových ohňů (1974), kde ztvárnil vězně.

Více toho už nestihl – zemřel za ne zcela jasných okolností roku 1974.

Popisky k fotografiím:
Matriční zápis o narození Milana Hlavína. Zdroj: Zemský archiv Opava
Snímek z inscenace Měsíc nad řekou - Milan Hlavín (Villy Roškot) a Inez Burgrová (Slávka Hlubinová). Foto: archiv NDM
Medailonek v bulletinu Státního divadla v Ostravě, vydaném na počátku sezony 1947/1948. 
Seznam divadelních angažmá Milana Hlavína. Zdroj: Strojopis Slovníku divadelních umělců 1945-1975.
Fotografie z filmu Karhanova parta, Milan Hlavín sedí vzadu u zdi a rozpráví s Jindřichem Plachtou. Foto: NFA
Pozvánka na rozhlasovou inscenaci. Zdroj: Noviny Rozhlas.
Jedna z recenzí na představení s Milanem Hlavínem. Zdroj: Mladá fronta, 1960.

Zpracoval Martin Kůs