Dubový Romuald

Romuald Dubový

*7. února 1856 v Šumvaldu  — +22. srpna 1896 v Unčovicích

opavský advokát, básník a překladatel, starosta Sokola Opava, spoluzakladatel sborů dobrovolných hasičů ve Slezsku, jednatel Pěveckého kroužku Křížkovský, jednatel Hospodářské a politické jednoty Opavské, pokladník Matice Opavské, redaktor Opavského týdeníku a zastánce české menšiny ve Slezsku

Narodil se roku 1856 v Šumvaldu v rodině místního hospodáře, sedláka Filipa Dubového a jeho ženy Mariany. Po studiích a maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci[1] se rozhodl pro studium práv na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, tehdejší součásti Univerzity Karlovy v Praze. Z matriky školy víme, že studium ukončil třetí zkouškou v červnu 1880 (titul JUC.), titul JUDr. mu byl udělený až po rigorózní ústní zkoušce 19. července 1887.[2]  Už v době pražských studií se projevovalo jeho národní cítění - oslovoval své okolí a konal sbírku na podporu českého živlu ve Slezsku, přičemž vybrané peníze zasílal Matici opavské.

Mladý kandidát advokacie ale musel nastoupit vojenskou službu, kde postupně dosáhl až na hodnost c. k. poručíka zemské obrany. Poté se dostal Romuald Dubový do Opavy. Nejprve nakrátko nastoupil na praxi ke zdejšímu zemskému soudu a posléze přešel na místo koncipienta v české advokátní kanceláři JUDr. Františka Stratila, otevřené v říjnu 1880. Roku 1888 byl Romuald Dubový jmenován kurátorem ad actum pro oceňování majetku. V roce 1892 si otevřel samostatnou advokátní kancelář a působil nadále jako samostatný obhájce na adrese Pechring Nr. 2, tedy dnešní Rybí trh č. 2, v domě opavského měšťana Johanna Eppicha.

Dne 21. června 1886 se Romuald ve farním chrámu v Nákle u Litovle oženil se slečnou Eleonorou Stratilovou z Hunčovic, dcerou tamního pololáníka Josefa Stratila a jeho ženy Eleonory. Svědkem mu byl právě JUDr. František Stratil, bratranec nevěsty. Domovem novomanželů se stala Opava. V nekrologu po Dubového smrti uvedl mimo jiného Opavský Týdeník: „Ze vzorného tohoto manželství pošly 4 děti: chlapci Slavata a Přemysl, děvčátka Drahomíra a Svatomíra. Již jména dětí svědčí o tom, jaký pravý slovanský duch vládl v rodině.“[3]

Romuald se záhy zapojil do veřejného i politického života města a celého kraje. Byl činný a stal se např. pokladníkem Matice opavské, jednatelem Hospodářské a politické jednoty opavské, byl zvolený starostou Sokola opavského, působil v Pěveckém kroužku Křížkovský v Opavě, kde byl rovněž jednatelem, a v dalších spolcích či jednotách. Z těch mimoopavských se jednalo např. o Spolek pro zakoupení a zachování rodného domku Fr. Palackého v Hodslavicích na Moravě, jehož byl jednatelem. V době uvěznění vydavatele novin Opavský Týdeník Jana Zacpala, se ujal řízení této redakce a známé jsou i jeho aktivity v oblasti organizování a pořádání výstav, např. českých a polských malířů v roce 1893.

Významná byla i jeho angažovanost v zakládání sborů dobrovolných hasičů ve Slezsku, které od roku 1886 organizoval společně s Rudolfem Gudrichem. Sám byl od roku 1889 prvním starostou Župní hasičské jednoty ve Slezsku, sdružující tehdy jen 12 sborů, a od roku 1894 pak náměstkem starosty Moravsko-slezské zemské hasičské jednoty. Napsal a vydal rovněž jednu z prvních odborných příruček o hasičství vůbec, knihu "Poučení pro sbory hasičské".

Důležité je zmínit i Dubového literární a publicistickou činnost. O hasičské publikaci a „zástupu“ v redakci Opavského Týdeníku jsme se již zmínili, teď se ale vrátíme o pár let dopředu.

Ta se zpočátku odehrávala pod pseudonymem Zdeněk Rakovský. Tu si dal při vstupu do studentského literárního spolku Uměna v Olomouci (kam vstoupil během gymnazijních studií), jehož „účelem jest podporovati snahy údů po vzdělávání literárním a pěstovati vzájemnost bratrskou mezi nimi.“[4] Spolek vydával časopis Háj, v němž publikoval Romuald své milostné básně a několik pojednání. Kromě svých zasílal rovněž příspěvky svých spolužáků. Později se věnoval také překladům jihoslovanské a ukrajinské poezie do češtiny.

Romuald Dubový zemřel ve věku pouhých 40 let při návštěvě u rodičů manželky v Hunčovicích 22. srpna 1896, kdy podlehl tuberkulóze, která u něj propukla před dvěma roky. Sem se uchýlil poté, co mu nepomohl pobyt v lázních Gleichenberg v Štýrsku a hledal uvolnění na venkově. Pohřbený byl 25. srpna na hřbitově v Nákle a jeho pohřbu se zúčastnilo veliké množství lidí, včetně početných zástupců opavských spolků a organizací, ve kterých se za života angažoval.

V novinové zprávě o smrti Romualda Dubového, kterou vydala 28. srpna Národní politika, se uvádí:

„S drem Dubovým odešel opět jeden z oněch nadšených pracovníků pro českou věc ve Slezsku, kteří vroucím srdcem a se vší vroucností své duše věnovali své síly lidu českému ve Slezsku. O jeho neúmorné činnosti svědčí celá řada vlasteneckých spolků v Opavě, které vesměs v něm ztrácejí bedlivého a horlivého funkcionáře, i po venkově, svědčí o ní zejména mohutná organizace českého hasičstva ve Slezsku, jehož on byl hlavním strůjcem a podporovatelem. Lid český ve Slezsku zná jeho činnost a dovedl ji oceňovati, maje pro dra Dubového vždy neobmezenou úctu a lásku, jaké těší se málokdo. Tuto lásku zachovává mu i za hrob. Památka dra Dubového bude v srdcích nás Slezanů povždy žít.“