Rasch František

*9. 12. 1889 v Přerově - +11. 2. 1918 v Kotoru

námořník, vůdce vzpoury v Boka Kotorské

Narodil se do německy smýšlející rodiny Adolfa a Kateřiny Raschových, která se do Přerova přestěhovala jen tři roky předtím ze Sosnové u Bruntálu. Do obecné školy ale už František nastoupil v Opavě, kam se s rodiči odstěhoval v roce 1896. Bydleli v tehdy samostatné obci Kateřinky. Po měšťance se roku 1903 začal učit v železářském závodě Kuntschik a Stebl a současně navštěvoval i německou hospodářskou školu. Po vyučení obchodním příručím (1905) se přihlásil do školy pro plavčíky c. k. válečného námořnictva v dalmatském Šibeniku. Školu skončil 30. července 1907 a jako řadový lodník nastoupil k c. k. vojenském námořnictvu. Dne 10. června 1913 byl služebně deaktivován, přešel do zálohy a vrátil se do Opavy.

Do činné služby na lodi se vrátil po vypuknutí Velké války, kdy se 4. srpna 1914 přihlásil u námořnictva v Pule. Sloužil v různých jednotkách na moři i na pevnině, zúčastnil se bojů u Ancony (1915). Jako výborný specialista byl povýšen na bocmana a několikrát vyznamenán. Na podzim 1917 byl na poslední dovolené u rodičův Opavě, ale už v lednu 1918 byl přeložen do Boky Kotorské s druhým nejvýznamnějším rakousko-uherským válečným přístavem, kde na začátku roku 1918 bylo dislokováno 40 lodí a 6 000 námořníků. Dne 1. února v pravé poledne zde vypukla na křižníku Sankt Georg vzpoura, která se postupně rozšířila i na další lodě. Námořníci zajali velitelský štáb a zveřejnili prohlášení s požadavky na zlepšení služebních i osobních situací v námořnictvu. František Rasch se k povstání přidal o den později, ale brzy se stal nejen přirozeným velitelem povstalecké lodi, ale rovněž členem ústřední námořnické rady a mluvčím, který vyjednával s kontradmirálem. Jeho snahou bylo zabránit ozbrojenému střetu se zbytkem RU armády a dohodl proto ukončení vzpoury. Povstání tedy již 3. února zaniklo a vzbouření námořníci byli záhy pozatýkáni. Následoval stanný soud, který odsoudil čtyři námořníky, považované za vůdce - Františka Rasche, Antona Grabara, Jerko Šižgoriće a Mate Brničeviće - k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán brzy ráno 11. února 1918 u hřbitovní zdi ve vesnici Škaljari nad Kotorem.

Hrdinství námořníků připomíná pamětní deska i pomník v městě Kotoru. Město Přerov pak roku 1958 odhalilo jeho bustu v parku, který vyrostl na přerovském náměstí nesoucí dnes jméno Františka Rasche.

s využitím materiálů města Přerova Martin Kůs

František Rasch na patrně jediné známé fotce v námořnické uniformě.

Povstání námořníků v roce 1918.