Vojta Hugo

generál dělostřelectva Hugo Vojta

*11. dubna 1885 - +28. září 1941

legionář, později důstojník Československé armády, klíčová postava budování moderního československého dělostřelectva, velitel dělostřelecké 8. pěší divize v Opavě, spoluzakladatel a čelný představitel odbojové organizace Obrana národa za druhé světové války

Budoucí generál se narodil v Táboře v rodině místního obchodníka Ludvíka Vojty. Po maturitě v Českých Budějovicích absolvoval od roku 1903 tři semestry na Českém vysokém učení technickém, ale ze školy odešel. Pak se jeho život poprvé spojil s armádou. Jako jednoroční dobrovolník narukoval do c. k. armády k dělostřelectvu. Ve službě u pevnostního dělostřeleckého oddílu v chorvatské Pule dosahoval skvělých výsledků a byla mu nabídnuta důstojnická škola. Poté se se a uniformou na čas rozloučil, dokončil studium a pracovní umístěnka ho však zavedla na finanční ředitelství v Praze, kde nastoupil na úřednické místo.

Také po vypuknutí první světové války byl dělostřelcem. S plukem odjel nejprve na italskou frontu, poté byl přeložen na frontu východní. Zde, pod vlivem svého vlasteneckého cítění, v červnu 1916 přeběhl, avšak kvůli administrativním zmatkům trvalo ještě rok, než byl přijat do československých legií – opět k dělostřelectvu, kde později zastával pozici velitele 2. divize. Se svou jednotkou prošel boji napříč Sibiří až do Vladivostoku, odkud se v dubnu 1920 nalodil na cestu zpět do nově vzniklé Československé republiky.

Do vlasti dorazil po třech měsících. Rozhodl se zůstat v armádě a po krátké repatriační dovolené nastoupil 20. srpna 1920 službu u velitelství zemského dělostřelectva ZVV Brno (aktivován byl 16. října 1920). Zde však působil necelé tři měsíce. Už 18. listopadu 1920 se přestěhoval do Opavy, kde převzal funkci velitele dělostřelectva 8. pěší divize. Od 29. ledna 1921 do 3. března 1922 zůstal i nadále v Opavě, nyní však již jako velitel 8. dělostřelecké brigády (od 16. prosince 1921 v hodnosti plukovníka).

Dnem 4. března 1922 byl přemístěn k II. odboru (dělostřeleckému a zbrojnímu) Ministerstva národní obrany v Praze, kde zpočátku působil jako přednosta dělostřeleckého oddělení, od 8. ledna 1923 pak jako první zástupce přednosty odboru. Současně se stal členem zařizovacího výboru Československé zbrojovky a. s. v Brně a od 14. července 1924 do 17. dubna 1925 byl členem její správní rady.

Během svého působení na MNO absolvoval v roce 1923 informační kurz pro generály a vyšší štábní důstojníky při Válečné škole v Praze a 19. července 1923 byl povýšen na brigádního generála. V roce 1925 dále absolvoval kurz taktiky dělostřelectva ve francouzských Metách.

Od září 1925 byl jmenován velitelem zemského dělostřelectva v Košicích, odkud byl následně převelen do Kremnice a poté do Bratislavy. Po odtržení Slovenska od ČSR opustil koncem března 1939 hlavní město Slovenska posledním vojenským transportem a odjel do protektorátu.

Usadil se v Praze a aktivně se zapojil do protinacistického odboje. Stál u zrodu Obrany národa a úzce spolupracoval s arm. gen. Josefem Bílým, div. gen. Sergějem Ingrem, brig. gen. Bedřichem Neumannem, div. gen. Ing. Aloisem Eliášem a dalšími. Společně s plk. gšt. Josefem Kohoutkem a dalšími spolupracovníky vybudoval prakticky z ničeho Zemské velitelství Obrany národa – Čechy a stal se jeho prvním velitelem.

Shodou šťastných okolností se mu v prosinci 1939 podařilo uniknout zatčení, když utekl z Prahy na venkov. Jeho stopu však gestapo brzy znovu zachytilo a při návštěvě Prahy 13. února 1940 jej zatklo. Němci ho uvěznili na Pankráci a převáželi k výslechům do Petschkova paláce.

Ani kruté výslechy nepřiměly Vojtu ke zradě, a tak byl přemístěn do věznice v Terezíně. Události však dostaly nový spád po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora. Již následující den byl na jeho rozkaz Hugo Vojta postaven před stanný soud a odsouzen za vlastizradu a činnost nepřátelskou říši k trestu smrti. O několik hodin později byl spolu s dalšími odbojáři (např. arm. gen. Josefem Bílým) zastřelen v jízdárně dělostřeleckých kasáren v Praze-Ruzyni.

Již v době své vojenské kariéry obdržel gen. Vojta několik československých i francouzských vyznamenání. Po roce 1945 byl posmrtně oceněn také Československým válečným křížem 1939 a v říjnu 2025 mu prezident ČR Petr Pavel udělil Řád bílého lva vojenské skupiny II. třídy in memoriam.

Popisky k fotkám:
Generál Hugo Vojta. Foto: Československá obec legionářská
Jezdci 6. dělostřeleckého pluku Irkutský s bojovou zástavou. Zdroj: HRDLIČKA; Rudolf, PELIKÁN; Jan: Sborník Dělostřelecký pluk 6 Irkutský, 1938.
Úryvek o jmenování Hugo Vojty velitelem z této publikace.
Povýšení Hugo Vojty na podplukovníka v roce 1921. Zdroj: Osobní věstník čs. ministerstva obrany č. 131 z 24. 12. 1921.
Přepis protokolu o soudu nad Hugo Vojtou a souhlasu K. H. Franka.
Veřejná vyhláška o popravě generálů Josefa Bílého a Hugo Vojty z 28. září 1941. Zdroj: Vojenský historický ústav Praha

Podle podkladů Vojenského historického ústavu Praha zpracoval Martin Kůs