Soutěž Opava ‒ moje město zná své vítěze
„Jak se nám v Opavě dýchá?“ anebo „Jak se nám v Opavě žije?“ To byla dvě soutěžní témata prvního ročníku nové soutěže s názvem Opava – moje město, na která během března tvořily opavské školy obrázky či fejetony. Iniciátorem soutěže byla první náměstkyně primátora Simona Bierhausová. Soutěžní díla byla během května vystavena v prostorách Knihovny Petra Bezruče a také zveřejněna na webových stránkách města. Opavané měli možnost dát hlas svému favoritovi prostřednictvím kupónu v Hlásce či zasláním svého hlasu e-mailem.
„Celkem jsme obdrželi přes 500 hlasů a byli jsme překvapeni, jak úporný boj se v některých kategoriích svedl,“ uvedla Simona Bierhausová. První místo v I. kategorii tříd a kolektivů mateřských škol získala za svůj obrázek Viktorie Schrammová (6 let) z MŠ Riegrova. S velmi těsným rozdílem ji následovalo 10 dětí ze Třídy oranžových kuliček z MŠ Edvarda Beneše. Třetí místo patří Karolíně Kučkové z MŠ Sluníčko. Všechny děti získaly poukázky na nákup výtvarných potřeb ve výši 500, 400 a 300 korun, sladkou odměnu, keramický dárek zhotovený Charitou Opava a propagační materiály města.
Ve II. kategorii prvního stupně základních škol s velkým náskokem zvítězil obrázek Jany Hopjanové (11 let) ze ZŠ Šrámkova. Druhé místo si odnesla Ema Trombalová (10 let) ze ZŠ Edvarda Beneše a třetí získala Valérie Nardelli (9 let) ze ZŠ T. G. M. Vítězky dle svého výběru obdržely poukázky do Cinestaru ve výši 500 a 300 korun a poukázku na nákup knih ve výši 400 Kč. Dále získaly keramický dárek zhotovený Charitou Opava a propagační materiály města.
Fejetony tvořili žáci druhého stupně základních škol. Vítězkou III. kategorie se stala Eliška Mihačová (15 let) ze ZŠ Šrámkova, druhé místo patří Daniele Dzidové (14 let) ze ZŠ Vrchní a třetí Kateřině Klímkové (15 let) ze ZŠ Boženy Němcové. Dívky za svou výhru získala poukázky do Cinestaru ve výši 500, 400 a 300 korun. Vítězky také obdržely keramický dárek zhotovený Charitou Opava a propagační materiály města.
Slavnostní předání cen výhercům proběhlo v prostorách radnice 16. června. Keramický darem vytvořeným opavskou Charitou byla oceněna také škola, které je vítěz žákem. „Děkuji všem dětem za krásná výtvarná díla a fejetony. Vítězi jsou pro nás všichni zúčastnění, neboť nám prostřednictvím své fantazie ukázali, že mají velmi rádi své město a není jim jedno, v jakém prostředí žijeme,“ dodala na závěr náměstkyně.
1. místo I. kategorie
1. místo II. kategorie
1. místo III. kategorie (fejeton)
Jak se nám v Opavě žije?
Je MHD vůbec prospěšná? Pro životní prostředí určitě ano, ale pro občany?
Při špatném počasí se nikomu nechce chodit pěšky, a proto volí autobus či trolejbus. Při čekání se dozvídáte plno nových stížností na neomalené holomky, kteří nepozdraví staršího člověka. Ihned po příjezdu na vás často mávají zářivé barvy vlaječek jako za dob komunistů. V tuto chvíli se z nekonečného čekání stává zápas v ringu o nejlepší sedadla ve vozidle. V nejlepším z boje vyjdete s modřinami, neboť sotva chodící babičky se stávají kung - fu mistryněmi a jejich hůlky často zavadí o něčí holeň jako náznak rostoucí rivality. Po prohraném boji si sednete vedle nepěkně zapáchajícího člověka, který dělá, jako by neviděl váš znechucený výraz. Po krátké chvilce odvahy si raději stoupnete a dáte si sluchátka, abyste nemuseli poslouchat starší spoluobčany. Na další zastávce si k vašemu štěstí nastoupí skupina turistů s obrovskými bágly. Začne strkanice a vy čekáte jen na moment, kdy dostanete pěknou, dobře mířenou ránu na hlavu. Ve vší bolesti, kterou znáte už ze zkušenosti, si všímáte zastávky, pro kterou jste celé peklo absolvovali, a ve spěchu se řítíte z přecpaného dopravního prostředku a uháníte směrem k cíli. Když v rychlosti chmátnete po mobilu a vzpomenete si na cedulky „Pozor na krádeže“, zjistíte, že nejsou v autobusech jenom pro srandu králíkům.
Není divu, že nemálo spoluobčanů zvolí jinou variantu přemístění než cestu fyzicky i majetkově nebezpečnou.
Bílá Opava aneb Jak se nám v Opavě dýchá
Bílá Opava. Bílá je čistá- tak tedy čistá Opava. Je Opava opravdu čistá? Nevím… Kouknu z okna- nedávno bílá fasáda domu našich sousedů poněkud zešedla… Hutné mraky se tlačí nízko nad našimi hlavami a vytváří poněkud neprodyšný baldachýn šedi… Z komínů se bezostyšně line temně sytě hnědavý kouř… Mozek mladého chemika plesá a dává si laboratorní úkol: Specifikovat pach a identifikovat spalované ingredience. Ale bohužel, ani zkušený chemikář by tento úkol úspěšně nezvládl…Trolejbus mává červeným křídlem výstražné vlajky. Pozor!!! Nevycházet ven! Nezdržovat se na vzduchu! Nevykonávat nadměrnou fyzickou aktivitu! NEDÝCHAT!!!
Co tedy dělat? Jak řešit tuto zapeklitou situaci? Proč jen obloha nečte módní časopisy a nechová se trendy? Vždyť modrá je in! Šeď je na ústupu. Ale nebe je starší „šedá myš“, žádné epes modes nápady nepřijímá! Budeme tedy muset vyhlásit šedi a smogu válku my. Zasedám k internetu a vyhledávám ideální taktiku. Surfuji a ejhle- alternativní řešení čištění vzduchu. Heuréka! To zvládne každý, stačí jen papírový talířek, vazelína a nějaký ten provázek...Jenže, co by to muselo být za talíř, aby dokázal zbavit celé okolí našeho „bílého města“ škodlivin? Potřebovali bychom talíř minimálně velikosti Londýnského oka. Myslím ale, že papír polepený přichycenými částečkami nečistot by městu moc na kráse nepřidal. Rozhodně by se nestal chráněnou památkou, i když- Londýnský tower- Opavský teller. To nezní špatně, viďte. Bílá Opava- město špinavého talíře a čistého vzduchu.
Snad by to zabralo, ale asi bude jednodušší vytáhnout ze sklepa kolo a jet do práce kolmo. Ono je totiž strašně jednoduché svádět všechno na ostatní, ale to, jak se nám dýchá nebo dýchat bude, záleží hlavně na nás samotných.
Prší… Nevím jak vám, ale mně se nejlíp dýchá po dešti. Voda jako by všechen vzduch očistila a nečistoty vyprala. To ale netrvá věčně… Ouvej, náš soused už mezitím v kamnech vytváří nový chemický prvek.
Jak se mi tu žije
Opava je pro mě jako 1000x přečtená kniha. Znám každé její slovo, větu či dobře podaný vtip. Procházím jí každý den a už mi to přijde jako by mě nohy samy nesly, aniž bych se musela dívat kolem. A na koukání je toho tady hodně, ale jako v každém městě jsou tu i zákoutí, které bych radši neviděla a vymazala z paměti. Opava je pro mnohé jako koloběh života, narodíme se tu, stárneme a každým rokem poznáváme zde nové a nevídané. Čím jsme starší máme na naše město jiný pohled a není to jen novou výstavbou, a nebo opraveným místem, ale tím že vidíme jinak celý svět. Pro mnohé je to domov, který nechceme nikdy opustit. Ale já chci roztáhnout křídla a vydat se dál, ale nikdy nezapomenout. Na ty lidi co chodí po náměstí a každý má svůj příběh. Procházejí kolem krásných domů a tají se jim dech. Pro mne je to dokonalé město a stačí mi. Větší město bych asi nesnesla a hned bych se ztratila v tom zmatku. V Opavě miluji hlavně parky, kterých tu máme dost. V létě tu jezdíme na bruslích, chodíme na koupaliště, děti su tu hrají na hřištích a rodiny projíždějí na kolech. Ve městě nakupujeme a užíváme si společné chvíle. Uličky nás vedou dál a my procházíme části Opavy a uschováváme si vzpomínky. Zažíváme tu hezké i zlé chvíle. Jezdíme autobusem tam a sem a mizíme v ruchu. Vidíme to zlé jako odpadky, nečistý vzduch, bezdomovce, lidi porušující zákon či smutné výrazy, ale vidíme i to dobré jako smějící se děti, zamilované páry, šťastné rodiny, vzkvétající parky a lákající obchody. Z pekáren cítíme koláčky a když stojíme v zimě u stánků, tak nás záhřívá punč a objímá hudba z podia. Je to krásné město s tím dobrým i zlým a já mám Opavu velmi ráda. Je to můj domov a v budoucnu se tu budu ráda vracet.