Co to byl Opavský kongres?

Obyvatelé provinčního města s přibližně deseti tisíci obyvateli si prožili na podzim roku 1820 své „dva měsíce slávy“ a stali se hostiteli diplomatického setkání o několika stovkách účastníků a hostů. Opavský kongres za účasti panovníků a diplomatů pěti velmocí spadá do období pokusů představitelů konzervativních monarchií o odstranění původců revolučních hnutí po napoleonských válkách v Evropě. V první čtvrtině 19. století hostily na českém území diplomatická jednání též Teplice, Karlovy Vary či Mnichovo Hradiště, Opavský kongres je však reprezentativností zastoupení evropských mocností a délkou trvání považován za nejvýznamnější, a to nejen v kontextu 19. století.

Svatá aliance

V roce 1820 to bylo pět let od ukončení dlouhé série napoleonských válek, přesto však dále v Evropě nekontrolovatelně bujelo dědictví Francouzské revoluce – ideje občanské rovnosti, svobodného myšlení a lidu jako zdroje moci panovníků. Revoluční hnutí v mnoha zemích se pokoušela proměnit neomezenou vládu svých panovníků ve vládu svázanou ústavou a vůlí lidu. Představitelé tří kontinentálních velmocí – Rakouska, Ruska a Pruska – se snažili výsledky těchto revolucí potlačit a zamezit jejich šíření. Toto politické spojenectví bylo nazváno Svatou aliancí a opíralo se o systém rovnováhy moci velkých evropských států vytvořený Vídeňským kongresem v letech 1814–1815. V roce 1818 vstoupila do aliance též Francie. Po vypuknutí revoluce v jihoitalském Neapolsku (tzv. Království obojí Sicílie) v červenci 1820 svolal rakouský kancléř Klemens Metternich kongres velmocí, doplněný, kromě čtyř výše jmenovaných, i pátým vítězem napoleonských válek – Velkou Británií.

Opava jako místo setkání panovníků

Jako místo konání bylo vybráno rakouské provinční město ležící na tehdejším pomezí tří států tvořících jádro Svaté aliance. Pruský král to měl z Berlína do Opavy cca 500 km (z Vratislavi v pruském Slezsku necelých 200 km), ruský car z Varšavy, kde právě pobýval na polském sněmu, přibližně 400 km a hostitel, rakouský císař František I. z Vídně zhruba 300 km. Z hlavního města rakouské monarchie dorazili i zástupci dalších zemí, francouzští diplomaté markýz de Caraman s hrabětem de la Ferronaysem a britský velvyslanec u rakouského dvora Charles lord Stewart.

Poloha a velikost Opavy slibovaly klid na diplomatická jednání pod ochranou armády a policie. Největším nepřítelem kongresových návštěvníků Opavy tak byla nuda, zaháněná za dobrého počasí vycházkami či vojenskými přehlídkami, dále pak bankety, kulečníkem a jinými společenskými hrami, divadlem či hudbou.

Většina hostí byla ubytována v palácích a domech na dnešní Masarykově ulici, popř. v blízkosti obou opavských náměstí. Například Metternich bydlel na rohu dnešní Masarykovy a Hrnčířské ulice, ruský car v Blücherově paláci, pruský král a princ ve vedlejší budově Slezské univerzity.

Výsledky kongresu

V Opavě se rakouskému kancléři Metternichovi podařilo vyjednat předběžný souhlas s vojenským potlačením ústavního převratu v Neapolsku rakouskou armádou. Opavský kongres tak uznal zásadu intervence vůči tehdejším revolučním hnutím za oprávněnou. Podobu intervence Rakouska v Neapolsku pak dořešil navazující kongres, který se konal od ledna 1821 v dnešním hlavním městě Slovinska – Lublani.

Hlavní jednání opavského setkání monarchů a jejich diplomatů, jichž se nejaktivněji účastnila rakouská a ruská delegace, proběhla od 20. října do 19. listopadu 1820. Pak už se více než měsíc do Vánoc pouze očekávala odpověď neapolského krále Ferdinanda I. na pozvání k dalším jednáním v Lublani. Tam, již blíže k ohnisku revoluce, diplomatické řešení jihoitalské záležitosti pokračovalo od konce ledna 1821 a vedlo nakonec k vojenské intervenci Rakouska v Neapolsku na jaře 1821.

Reportáž ČT o Opavském kongresu najdete zde.