Skrbenský Jan II. starší z Hříště
* kolem 1580 Šenov, o. Frýdek-Místek – + 27. 7. 1627 Granov u Kostřína (Polsko)
Defenzor za rytířský stav, moravský direktor, zemský soudce menšího práva olomouckého, představitel komise opavských stavů ve Vídni, mecenáš a přítel J. A. Komenského.
Byl synem sudího menšího práva olomouckého Václava Skrbenského z Hříště (+ 1590) a Alžběty Cedlarové z Hofu. V útlém dětství mu zemřeli oba rodiče. Sirotka Jana i rodného šenovského statku se ujal jeho bezdětný strýc Jan st. I. na hradě Fulneku a Hošťálkovech. Rodina potřebovala právnicky a vojensky zdatnou osobnost, a proto vyslala mladého Jana v roce 1598 na velkou kavalírskou cestu spojenou se studiem na francouzských kalvínských univerzitách a pobytem na panovnických evropských dvorech. Po 5 letech se na žádost poručníků vrátil zpět, aby převzal do správy zděděné panství Fulnek. Patřil mezi rozhodné ochránce Jednoty bratrské, a proto mu také Karel st. ze Žerotína prodal dřevohostické panství a učinil jej tak jedním z nejbohatších rytířů na Moravě a nejen tam.
Díky své výborné ekonomické pozici si vybudoval mezi opavskými i moravskými stavy vlivné politické postavení. Od roce 1614 zastával funkci soudce olomouckého menšího práva a ještě téhož roku a v roce následujícím obhajoval ve Vídni záležitosti opavských stavů v komisi, která řešila státoprávní spor mezi Moravou a Slezskem o příslušnost Opavska. Pravidelně se zúčastňoval všech opavských zemských sněmů a soudů. V roce 1608 se oženil s Alžbětou Petřvaldskou z Petřvaldu, jejíž rod měl blízko k radikálnímu kalvínskému směru Jednoty bratrské, čímž získal domovské zázemí pro svou nábožensko-politickou orientaci. Vystupoval ostře protikatolicky, což pocítili nejen augustiánští mniši ve Fulneku, ale také Jan Sarkander v soudním procesu.
V době českého stavovského povstání se zařadil k nejradikálnějšímu křídlu stavovské opozice na Moravě. Byl členem stavovského direktoria a defenzorem za rytířský stav. Navštěvoval jako člen sbor Jednoty bratrské ve Fulneku a pozorně naslouchal kázáním jeho duchovního správce, přítele Jana Amose Komenského. Po bělohorské porážce českých stavů se podílel na vojenských akcích krnovského markraběte Jana Jiřího Krnovského, a byl proto zařazen mezi první odsouzence na papíře ze strany habsburských přisluhovačů. Od roku 1625 rozvíjel diplomatickou činnost s reprezentanty české, moravské a slezské emigrace v Berlíně, kde vstoupil do dánských služeb. Společně pak s Dány a uvedenou emigrací reprezentovanou zejména Ladislavem Velenem ze Žerotína působil v letech 1626–1627 na Opavsku v protihabsburském odboji. Padl při ústupu před valdštejnským vojskem k Baltskému moři 27. 7. 1627 v bitvě u Kostřína.
PhDr. Josef Gebauer