Pozvánka na výstavu Arnošt Rychlý- skladatel a jeho město

Život Arnošta Rychlého sice byl úzce spojen s městem Opavou, nebyl jím však ohraničen. Všestranný zájem o kulturní život jej přivedl k osobním vazbám na výrazné představitele uměleckého života v Československu Jana Zrzavého, Karla Svolinského, Cyrila Boudu, Hanu Salichovou či Petra Bezruče.

Výstava o životě a díle Arnošta Rychlého, která bude otevřena vernisáží 7. dubna v 17 hodin v Obecním domě, tak nabídne pohled do mnohovrstevnatého života umělce, poodhalí prostory, v nichž skladatel komponoval, ukáže hudební nástroje, s nimiž Rychlý pracoval a představí dechberoucí sbory i melodickou taneční hudbu. Výstavu přichystaly Slezské zemské muzeum, Opavská kulturní organizace a město Opava.

„Připravovat výstavu o opavském sbormistru a skladateli Arnoštu Rychlém znamená položit si otázky – co lze říci o umělci, který celý svůj život úzce spojil s jedním městem, ale také jakým způsobem prostoupily život hudebního skladatele zásadní společenské změny 20. století,“ uvedl František Švábenický za Opavskou kulturní organizaci.

Arnošt Rychlý se narodil roku 1901 jako třetí a nejmladší dítě do rodiny opavského obchodníka Ernsta Richlého. V Opavě vystudoval v letech 1917–1921 učitelský ústav se zaměřením na obory hudební výchova a němčina. V rámci své učitelské praxe postupně působil ve dvacátých letech na školách ve Zlatých Horách, v Opavě, Petřkovicích, Ludgeřovicích, Bohuslavicích, později také ve Velkých Hošticích a opět v Opavě a Krnově. V mnoha školách organizoval a řídil pěvecké sbory. Přes zjevnou žánrovou pestrost Rychlého tvorby se zdá, že uměleckým vektorem jeho života se stal právě zpěv. Ve čtyřiadvaceti letech vystupoval jako barytonista v Pěveckém sdružení slezských učitelů. Zpěv dále rozvíjel na soukromých studiích u prof. Lorenziho v Římě a prof. Ulanovského ve Vídni. V Praze pak Rychlý složil roku 1935 státní zkoušku ze sólového a od dva roky později také ze sborového zpěvu.

„Skladatelská tvorba Arnošta Rychlého proto byla přirozeně orientovaná na písňovou a sborovou tvorbu, zejména ve variacích na slezské lidové písně. Vedle toho však Rychlý zhudebnil tvorbu Petra Bezruče formou melodramů,“ doplnil František Švábenický.

Ve scénické hudbě komponoval hudbu k pohádkám i ke klasickým činohrám, složil pro ně přes 50 skladeb. Po druhé světové válce, jejíž následky byly ve Slezsku zničující, se Rychlý výrazně podílel na obnově kulturního a společenského života v regionu.