Adamsonová Joy Friederika Viktoria

* 20. 01. 1910 Opava – + 3 . 1. 1980 Shaba (Keňa) 

Ochránkyně africké flory a fauny, přírodovědkyně, malířka, spisovatelka.

Byla dcerou stavebního rady technického oddělení Zemské vlády slezské v Opavě ing. Viktora Gessnera (1881–1930), který se oženil 1. 3. 1908 s Friederikou Gertrudou Greiplovou (* 4. 8. 1888), vnučkou známého opavského podnikatele Karla Weisshuhna. Měli spolu tři dcery, z nichž Friederika Viktorie se ve světě proslavila pod jménem Joy Adamsonová. Od roku 1922 studovala na opavském reálném gymnáziu, jenže v následujícím roce se její rodiče rozvedli a další život se jí stal věčným hledáním. Zatímco otec s nejmladší dcerou Dorotou zůstal v Opavě, kde se také znovu oženil, matka s ní a nejstarší dcerou Trautou se odstěhovala do Vídně, kde se rovněž znovu provdala a péči o dceru převzala babička z rodu Weisshuhnů. Ve Vídni po čtyřletém pobytu v dívčím penzionátu studovala Friederika uměleckou akademii, kde se věnovala malířství a složila státní zkoušku z klavíru. Hudbu však nechtěla učit a tak dále studovala sochařství, herectví, fotografování, psychologii, psychiatrii, medicínu, žádné vysokoškolské studium však nedokončila. 

Vnitřní neklid a touha po dobrodružství se promítly i do jejího manželského života. Byla třikrát vdaná: s rakouským obchodním podnikatelem Viktorem von Klarvill (1935), švýcarským botanikem Petrem Ballym (1938) a zakladatelem afrických národních parků včetně ochrany divoké zvěře Angličanem Georgem Adamsonem (1944). Zůstala však bezdětná. Druhý manžel Petr ji pro špatnou výslovnost jejího německého jména říkal Joy.

Po dohodě s prvním manželem vyplula 12. 5. 1937 do Afriky, aby ve spolupráci s pracovníkem nairobského muzea Petrem Ballym studovala africkou floru na lávovitých pahorcích. Věnovala se především kresbám květin, ale také zvířat a domorodců. Z obrazového souboru asi 4000 kreseb byly mnohé použity k výzdobě keňského národního muzea v Nairobi, jiné k ilustraci mnoha knih. Především však proslula rehabilitací zvířat narozených v zajetí pro život ve volné přírodě, což prokázala na lvech a později na leopardech. Mimořádný úspěch sklidila s výchovou lvice Elzy, popsanou v knize „A lioness of Two Worlds“, vydané v New Yorku v roce 1960. Kniha byla přeložena do 33 jazyků, zpracovaná filmově i televizně. Další knihu o levhartici Penny dokončil po její smrti její asistent P. Manzon. Stala se totiž obětí loupežné vraždy v táboře východoafrické rezervace Shaba. V roce 1985 byla Svazem ochránců přírody na jejím rodném domě v Opavě odhalena pamětní deska.

PhDr. Josef Gebauer