Kořený Gustav

* 30. 7. 1882 Opava – + 23. 10. 1937 Opava

Učitel, spoluzakladatel vzdělávacího spolku Havlíček Ostravě-Třebovicích, spoluzakladatel a předseda Pěveckého sdružení slezských učitelů v Opavě, režisér pěvecko-hudebního spolku Vlastimil v Kateřinkách, starosta hasičského sboru v Kateřinkách, spoluzakladatel a kronikář kateřinského Sokola, zakladatel Čs. strany národně sociální na Opavsku, předseda Učitelské jednoty opavské, místostarosta Ústředního spolku učitelstva ve Slezsku, spisovatel.

Narodil se v domě č. 2 v opavské ulici U katrle jako jediný syn vedle 4 dcer Medarda Kořeného (1858–1920), obuvnického přištipkáře, a jeho manželky Josefy (1851–1938), nemanželské dcery Marie Kláry Grossové, později adoptované mužem uvedené matky, obuvníkem Johanem Maderem. Rodiče uzavřeli sňatek 9. 11. 1880. Pro nuzné poměry v rodině musel Gustav Kořený opustit lavice opavské měšťanky a vydělávat jako podavač u zedníků, ale později přece jen absolvoval utrakvistický učitelský ústav v Opavě (1903) a nastoupil na učitelské místo v Třebovicích ve Slezsku. S přednostou tamní železniční stanice R. Havránkem založil vzdělávací spolek „Havlíček“. Za národně uvědomovací činnost byl nejprve přeložen do Vřesiny a pak odveden na frontu 1. světové války a stanul před válečným soudem v Ostravě obviněn z velezrady. Po válce dne 19. 10. 1919 přijal místo ředitele obecné školy v Kateřinkách. Na této škole se seznámil s učitelkou Marií (* 30. 11. 1883), dcerou opavského učitele Antonína Moškoře, a jeho manželky Josefíny, rozl. Jiříkové. Svatbu měli v Opavě 30. 6. 1920 a přivedli na svět dcery Zoru (1921) a Věru (1924).
 
Hudební nadání umožnilo Kořenému aktivitu při založení Pěveckého sdružení slezských učitelů, kde bylo zpěvákem, konferenciérem a předsedou, při založení pěvecko-divadelního spolku Vlastimil v Kateřinkách, či při založení profesionálního českého divadla v Opavě.
 
Organizační schopnosti také Kořený využil jako starosta hasičského sboru v Kateřinkách, zakládající člen a kronikář kateřinského Sokola, místopředseda tamní organizace Čs. červeného kříže, předseda osvětové komise rovněž v Kateřinkách, zakladatel Čs. strany národně sociální na Opavsku, člen odbočky Národní rady a okresního zastupitelstva.
 
Vzorně naplňoval při uvedené činnosti pedagogické poslání. Učitelstvo zastupoval v okresním školském výboru Opava-venkov, byl zvolen předsedou Učitelské jednoty opavské, místostarostou Ústředního spolku učitelstva ve Slezsku a členem výboru Svazu čs. učitelstva v Praze. Ve své obci pracoval v místní školní radě a v obecním zastupitelstvu. Vedl kroniku kateřinské školy.
 
Angažoval se i jako literát. Psal do Učitelských novin, Věstníku Matice opavské a dalších regionálních novin. Vydal knížky „Dnešní Hlučínsko“ (1924), „Na paměť Arnošta Chamráda“ (1930), ale řada rukopisů zůstala nevydaná v jeho pozůstalosti: Slezská mládež v Praze, Slezská škola a její časové potřeby, Z čeho vzešla poezie Petra Bezruče, J. A. Komenský, Vzpomínky na válku, V zákopech 1. světové války, Deset let ČSR.

PhDr. Josef Gebauer